Cesta jak okouzlit mozek angličtinou

Sedm otázek pro Libora Činku, vizionáře, učitele a psychoterapeuta, který ve své práci propojuje nejmodernější znalosti o mozku, paměti a zrychleném učení s psychoterapeutickými zkušenostmi.

JAK A KDY ZAČAL VÁŠ UNIKÁTNÍ PROJEKT PROPOJUJÍCÍ TOLIK OBORŮ?

Můj celoživotní projekt začal už na střední škole, když jsem začal dělat experimenty s učením ve spánku. Na překonávání nemožného jsem byl zvyklý, protože jsem chodil do nejstaršího kouzelnického klubu v Praze. Když totiž vidíte zdánlivě nemožné, tak vás to provokuje ke kombinování poznatků a hledání řešení. Proto jsem začal propojovat umění nekonečné paměti se zrychleným učením. Takže jsem tvořivě propojil řadu principů z různých oblastí a postupně začal vyvíjet vlastní, což je snadné, když má člověk po desítkách let přehled přes nejúčinnější principy z různých oborů. Jakkoli se uvádí, že pro to stát se expertem v libovolném oboru je potřeba deset tisíc hodin, tak je to složitější. Myslím, že člověk musí projít různými úrovněmi a teprve díky pestrosti může být kreativnější než ostatní. Vystudoval jsem obor zubní technik a později na klinice zažil zklamání, že se nevyužívají postupy a špičková technologie z veletrhů. Narážel jsem na rigiditu zajetých postupů na klinice považované za špičku. Kolegové se smáli mým zlepšovacím návrhům, ale pár ocenění od profesionálů mi dávalo energii „vymýšlet si“ dál.

JAK JSTE ZÍSKÁVAL ZKUŠENOSTI S OBOREM ZRYCHLENÉHO UČENÍ, VE KTERÉM PŮSOBÍTE?

V 80. letech jsem si sám pro sebe vytvořil speciální nahrávky pro zrychlené učení. Snažil jsem se propojit střípky myšlenek z knih o lékařské hypnóze a lépe se učit, protože jsem se dal na stomatologii a na fakultě nás zavalili takovým kvantem informací, že si o tom nedokážete udělat obrázek, ani když byste desetkrát zvětšili to, co zažíval filmový Štěpán z „Básníků“. Zdravotní problémy a studium pod velkým tlakem mne dovedlo k odchodu. Vyhrál jsem titul mistra republiky v moderní magii a začal učit umění pamětizrychleného učení ve firmách. Po kouscích jsem do kurzů zařazoval relaxace pro ukotvení učeného v paměti. Stále jsem vyhledával nejefektivnější postupy a po přelomu tisíciletí jsem začal studovat v Anglii, Las Vegas a Arizoně u světových špiček v psychologii – R. Bandlera, P. McKenny, J. Overdurfa. Ze třetiny mě ovlivnilo setkávání se s lidmi od profesora G. Lozanova a jeho desugestopedie. Netušil jsem, že přenesu některé psychologické postupy a hypnózou znásobenou kreativitou dál a vytvořím zárodek metody, kterou o sedmnáct let později obohatím o virtuální realitu.

VYVINUL JSTE VIRTUÁLNÍ PROSTŘEDÍ PRO VÝUKU ANGLIČTINY SÁM NEBO POUŽÍVÁTE NĚJAKÝ OSVĚDČENÝ ZAHRANIČNÍ MODEL?

Jakkoli existují neuvěřitelné hry pro virtuální realitu, tak pro oblast výuky takřka neexistují. To, co existuje, jsou simulace pro zaměstnance firem, jak pracovat ve složitém továrním provozu či virtuální prostředí, kde si lze stavět třeba auta či díky augmentované realitě držet v ruce nějaký objekt. Virtuální realita konečně umožňuje zajistit názornost, o které prorocky mluvil Komenský. Zatímco Komenský měl velmi omezené možnosti a jen použitím jazyka tvořil virtuální mnemotechnický svět, tak já měl štěstí, že jsem mohl propojit moderní psychologii s technologií. Musel jsem začít tvořit, programovat a vytvořit tak základ mého Virtuálního „Orbis pictus“, aniž bych mohl využít již něco existujícího.

JAK TO PROBÍHÁ? 

Když k nám přijdete, tak nejste v učebně, ale ve filmovém světě. Vlastně už vstupujete do Hollywoodu, kde jsou rekvizity ilustrující zcela nový svět. Vytvořil jsem týdenní kouzelnické představení, kde však nejsou diváci, ale účastníci kurzu se sami stanou herci, producenty, tvůrci, kreativními autory. Také se přeneseme do Las Vegas a udělám z nich hravé „gamblery“, kteří se nedokáží odtrhnout od her, ovšem nikoli hazardních, ale edukativních. Víte, učení hrou je jediný způsob jak nadchnout a celoživotně se motivovat k učení. Naše tělo si pamatuje díky pohybu v prostoru a kontextu a nemůže si efektivně pamatovat většinu vyučovaného ze škol, kde se sedí v lavicích či posluchárnách. Vytvořil jsem tedy protiklad vůči všem akademickým a suchým postupům, které devastují kreativní potenciál studentů. Každé dítě se naučí mluvit mateřštinou díky prožívání a nikoli díky memorování. Žádné dítě si neříká: „Musím si pamatovat,“ a přesto se naučí. V psychologii už přes 50 let víme, že jazyky se nikdy nesmí učit přes gramatiku.

KDO JE VAŠÍM TYPICKÝM ZÁKAZNÍKEM? CO NA TO UČITELÉ?

Je to velké prozření i pro pedagogy vyučující na vysokých školách, kteří absolvovali týden multisenzorického učení podle pravidel mozku. Navíc vidí, že další absolventi, kterým je v kurzu mezi 35 – 65 let, ovládli to, o čem si nedovedli představit, že dokáží do jejich prý „již starého mozku“ dostat. Zde se dotknu právě klíčové části mé druhé profese, jíž je psychoterapie: desugesce omezení získaných ve školách a klasických kurzech je klíčem k učení. Deprese způsobená desítky let zastaralými formami učení se přenáší do života a letité programování o tom, že chyby studentů jsou jejich chybami, je potřeba vymazat, doslova anihilovat. Pomáhá si uvědomit fakt, že ve školách neexistuje předmět jak se učit, s několika semestry věnovanými umění jak se soustředit, jak si pamatovat. Školy se však ohání tím, že je to chyba studentů, že se nesoustředí. Kdybyste přišli do divadla a hráli by tam nudně, tak byste chtěli vrátit vstupné. Zrovna tak je potřeba vypískat učitele, který nedokáže alespoň každou druhou hodinu fascinovat studenty. 

JE TO TĚŽKÉ?

Těžké to bylo vytvořit. Pro účastníky kurzů to však musí být mnohonásobně lehčí, než s čím se kdy setkali. Vlastně jim nic nesmí připomenout školu. Učení nesmí být mučení, ale hravé plynutí, flow, které využívají sportovci. Ovládnutí stovek slovíček s pomocí augmentované reality je možné jen asi za tři hodiny, což kdekoli jinde trvá nikoli týdny, ale i měsíce. Celkem jsem za posledních osmnáct let vytvořil několik desítek postupů a pomůcek.

Například karty na lentikulární fólii, které 7x zrychlují učení a zapamatování. Jmenují se LentiCOOL karty a jde o splnění mého snu z dětství, kdy jsem miloval měňavé známky a pohledy s obrázky vesmírného výzkumu. Využil jsem své zkušenosti z paměťových soutěží a i toho, že jsem se dostal do světové stovky paměťových mozků. 

KDO JE VAŠE NEJVĚTŠÍ KONKURENCE? KAM SE PODLE VÁS TENTO OBOR BUDE VYVÍJET?

Konkurenci v této oblasti budu mít, až se objeví lidé, kteří by alespoň deset let intenzivně studovali vše, čím jsem prošel. Nedávno jsem viděl ukázku z jedné čínské fakulty, kde se snaží vytvořit cosi jako Holodeck ze Star Treku. Je skvělé zapojit umělou inteligenci s projekcemi, ale pokud neznáte do detailu principy přirozeného fungování paměti, tak to dopadne jako pedagogický paskvil. To, co jsem vytvořil, vznikalo jenom proto, že jsem zůstal nezávislý a oddělený od organizací, ve kterých jsem v minulosti viděl, jak lidé rezignují na své dřívější vize. Jako možné „konkurenty“, kterých si však pro inovativní přístup a ochotu překonávat „nemožné“ budu moci vážit, budou spíše herci a křehkost lidské mysli velmi chápající psychologové a v těchto oborech se vzdělávající pedagogové. Já a mí lektoři dostáváme zpětnou vazbu od studentů, to oni nás známkují. Jsem producent, režisér a průvodce příběhem, který dělá vše pro to, aby týdenní kurz Angličtina s virtuální realitou a hypnózou skončil potleskem a to leckdy vestoje.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.